Je skutečně okupace, jako okupace?

2.6.2020

Článek jednoho bývalého a dvou stávajících ministrů v Právu 23. května nerozvířil vodu tolik, jako způsob, kterým na pozdější kritiku reagoval ministr Tomáš Petříček. Jak jsme se dočetli např. v Hospodářských novinách dne 27. května 2020, velvyslanci Izraele, který každý týden čelí několika raketovým útokům ze sousedního území, vysvětloval, že „naše dlouhodobá pozice je založena na respektování mezinárodního práva“. Nevím, jak vysvětlil, že na tyto útoky naše země nijak nereaguje? 

Opakovaně stále hlouběji zabředával do tvrzení, že mu jde o princip, že zkrátka „okupace je jako okupace a Izrael se musí odsoudit“. Filozof by se jistě zeptal  „cui prodest“ - tedy čemu ta která okupace posloužila? Politik si zřejmě takovou otázku nepoloží. Vždyť i obsazení Iráku vojsky USA a spojenců v r.  2003 bylo okupací.

Je smutné, že nezůstalo u obecného tvrzení tří politiků. Pan ministr Petříček si pomohl konkrétnějším příkladem a dovolával se toho, že „sami máme neblahé zkušenosti z let 1938 až 1939...“.  Lze opravdu srovnat okupaci Československa v r. 1939 s čímkoli co se děje v Izraeli?

Pan ministr nějak opomněl obsah nacismu a to, co se dělo po r. 1939: Československo stálo šest let okupace německými nacisty 365.000 padlých! Z toho jen 25 tis. padlo na frontách, ostatní byly civilní oběti. Z nich pak 277.000 bylo židovských spoluobčanů, kteří zahynuli v koncentračních táborech. Ti kteří koncentráky přežili, si nesli trauma po zbytek svého života. To chce pan ministr srovnávat s tím, co se děje na Západním břehu Jordánu?

S hrůzou jsem sledoval i diskusi v Poslanecké sněmovně. Opravdu můžeme zavřít oči před  mučením českých vlastenců Gestapem, před masovými popravami celých rodin bez soudu za Heidrichiády? Vědí tito politici vůbec o obcích, vypálených ještě v poslední dny války, jako byla třeba Ploština, Javoříčko a další?  Četli o  civilistech, které zabíjely po desítkách jednotky Wehrmachtu a SS na ústupu bez jakékoli příčiny a bez vojenského důvodu, jen ze msty?

Nejde jen o příšerné hromady mrtvol. Vše začalo rasovou segregací, ponížením 300.000 spoluobčanů na úroveň zvířat, zbavením jejich obživy a veřejným ponižováním. Teprve pak, po létech utrpení, vše končilo v plynových komorách a na popravištích.

Naše organizace se z principu straní politiky. Musíme se však co nejdůrazněji ohradit proti jakýmkoli srovnáním, která snižují hrůznost a odpornost německého nacizmu. Tomáši Petříčkovi se podařilo položit rovnítko mezi nesrovnatelné. Měl by z toho vyvodit osobní závěry. Nikoli vůči politikům, ale především z úcty vůči mrtvým.

Michal Pacovský

prezident Židovského národního fondu v ČR