PROČ SÁZÍME STROMY V IZRAELI?

10.12.2021

Naše česká pobočka Keren Kayemet Leisrael – Židovského národního fondu (KKL – JNF) dokončila podstatnou část obnovy Masarykova lesa v severním Izraeli a diskutujeme o nových projektech.  V jedné z diskusí padla také otázka „proč pořád vybíráš na nějaké projekty KKL v Izraeli? Vždyť Izrael je dnes už bohatá země. Tady v Čechách potřebujeme peníze.“

 

Ano je to na hlubší zamyšlení a názorů bude určitě tolik, kolik účastníků diskuse. Jde o staletou otázku vztahu Židů v diaspoře k území dnešního Izraele. Co je důležitější, co je základem a co odvozené? Mohou Židé v diaspoře dnes žít bez morální a politické ochrany Izraele? A naopak – jak by existoval Izrael bez morální a hmotné podpory Židů v diaspoře? Určitě se najde dost takových knih a ještě více přednášek učených hlav.

 

V roce 2021 jsme oslavili 120 let od založení našeho KKL – JNF. Keren Kayemet Leisrael je druhou nejstarší sionistickou organizací. Vznikla jako nástroj k realizaci myšlenek Theodora Herzla na emancipaci židovského národa. Vlivný baron Hirsch ani baron Rotschild jeho myšlenky zpočátku nepodpořili, nicméně Theodor Herzl přesto vytvořil hnutí, které později dokázalo ideu sionismu naplnit. 29. srpna 1897, svolal Herzl do švýcarské Basileje 1. sionistický kongres. Výsledkem třídenního jednání bylo mimo jiné založení Světové sionistické organizace. Jako první nástroj k realizaci ideálů sionismu byl pak již r. 1901 ustaven Židovský národní fond, aby získával sbírkami peníze na vykupování půdy v tehdejší Britské Palestině a aby se o tuto půdu staral.

 

V době jeho vzniku ovšem slovo „sionizmus“ ještě nemělo ten pejorativní nádech, který mu později dali Stalin, Goebels a nová levice 60. a 70. let minulého století.  Je to jedno z mála hnutí, ne-li jediné, které se nevymezuje negativně. V principech sionizmu nenajdeme, že je proti něčemu či někomu. Definice jsou v pozitivním vymezení.  Jestliže sionizmus si kladl za cíl umožnit Židům „návrat k Siónu“, pak Židovský národní fond si vepsal do štítu vytvoření materiálních podmínek pro tento návrat. Nebýt KKL a půdy, kterou ze sbírek vykoupil, velmi pravděpodobně by nevznikl Stát Izrael. Byl totiž založen především v rozsahu země, kterou židovští osadníci dostali od KKL. Na druhé straně – kdyby neexistoval Stát Izrael, nejen KKL, ale prakticky všechny židovské organizace by ztratily tu oporu, kterou dnes mají. Je např. otázkou, jak dalece by se uchytila moderní hebrejština, jako živý, každodenní jazyk.

 

V historii KKL tak já osobně nacházím odpověď na otázku v úvodu tohoto zamyšlení.  Nejeden z nás pamatuje, že s označením Žid se spojovaly vlastnosti jako zbabělost, nechuť pracovat, parazitování apod.  Není to příliš dávno, kdy dokonce čelný český politik se tak vyjádřil, když myslel, že ho nikdo nenahrává. Díky tomu, co Židé v Izraeli dokázali, si to dnes málokdo troufne říci. Stačí si srovnat, jak vypadal Izrael před třiceti léty a jak vypadá dnes.  Dokázali to však společně, jak izraelští Židé, tak i diaspora.

 

Jestliže si tedy připomínáme 120 let od založení Židovského národního fondu, pak stud není na místě. Za tu dobu z ničeho vyrostl mezinárodní fond, který je největším vlastníkem půdy v Izraeli. Prakticky všechny větší lesy, které v této zemi uvidíte, byly založeny a jsou obhospodařovány tímto KKL. Buduje vodní nádrže, stará se o kultivaci půdy a je vlastně největší ekologickou firmou na světě. Zatímco jinde se snaží zastavit rozšiřování pouští, my se můžeme chlubit tím, že Negevská poušť se zmenšuje. Účastníci konference OSN o klimatu v Glasgow v říjnu 2021, se zavázali mj. k tomu, že zastaví odlesňování planety a začnou s masivní výsadbou stromů. Náš český výbor Židovského národního fondu nemusel na toto usnesení čekat. Za dobu své obnovené činnosti jsme, kromě jiného sebrali prostředky, za které bylo vysázeno přes dvacet hektarů stromů v Českém lese v Negevské poušti. Snad to nebude znít neskromně, ale žádná z postkomunistických zemí nemá svůj národní les v Izraeli, jako Česko a také Slovensko.

 

Bývalo tradicí, že v každé židovské rodině stála někde na kredenci plechová krabička, puške, do které děti vždy v pátek odkládaly drobné na Židovský národní fond.  Každý přispíval, jak mohl. Tatínkové víc, babičky méně. Držme tu krásnou tradici a zvelebujme zemi, která nám byla Osudem dána. Není samozřejmostí, že máme dnes krásnou zemi Izrael.  Vychovávejme svým příkladem židovské děti, aby cítily sounáležitost s touto zemí. Konec konců, kdyby se něco stalo, je to jediné místo na světě, kde na nás nebudou koukat jako na cizí živel.